Mladoboleslavská Škodovka vyráběla typ Superb od roku 1934. Jednalo se o civilní verze luxusních automobilů. Válečná léta však výrobu změnila a civilní verze byly na jaře 1940 ukončeny.

Pro výrobní závod Škoda Mladá Boleslav byl zkonstruován Superb 3000 typ 952 použitelný do lehkého terénu. Podvozek vychází z modelu Superb 924, kde šassi bylo značně zesíleno masivními podélníky, světlá výška byla zvednuta většími 18ti palcovými terénními pneumatikami, diferenciál byl opatřen uzávěrkou a pístovým mazáním. Pohonnou jednotkou zůstal osvědčený šestiválcový motor 3,14 ltr. OHV, který byl pro terénní potřeby osazen dvouplovákovým karburátorem a mazání bylo upraveno na suchou klikovou skříň, kde olej se chladil vodou v průtokovém výměníku a potom byl vytlačen do olejové nádrže a tím bylo i při náklonu vozidla zajištěno zpětné nasátí oleje sacím čerpadlem.

Vyráběl se v letech 1941-1943, ve třech karosářských verzích KFZ 15, 21 a 31 na stejném podvozku:

KFZ 15 džíp se skládací střechou KÜBELSITZWAGEN - vyrobeno 1495ks v době prosinec 1941 až září 1943 ve třech etapách: V první etapě bylo vyrobeno 500 kusů - výrobní čísla 76087 - 76586. V druhé etapě se vyrobilo také 500 kusů - výrobní čísla 79106 - 79605. V té třetí se vyrobilo 495 kusů s výrobními čísly 77506 - 78000.

KFZ 31 sanitní vůz KRANKENWAGEN - vyrobeno 30ks v době červen 1942 až březen 1943 s výrobními čísly 76587 - 76606

KFZ 21 velitelský kabriolet KOMMANDEURSWAGEN - vyrobeno 100ks v době září až prosinec 1943 pod čísly 78001 - 78100. Tato karosářská verze uzavřela válečná léta výroby Superbů.

Dále bylo vyrobeno 50 kusů náhradních motorů se spojkami čísla: 79648-79697

V roce 1943 se vyrobilo 6 prototipů Superb 3000/956 KFZ 15. Vozidlo mělo navíc redukční převodovku a pohon všech kol. Do sériové výroby se však tento model nikdy nedostal.

Technické údaje:

výrobce: Škoda ASAP závod Mladá Boleslav, akciová společnost pro automobilový průmysl, dříve Škodovi závody v Plzni,
motor čtyřdobý, zážehový, řadový OHV, počet válců 6, vrtání x zdvih 80 x 104mm, obsah 3 138 ccm, výkon 80 koní při 3 500 ot/min. Kompresní poměr 6,2:1. Mazání tlakové, oběžné se suchou klikovou skříní, náplň 11 litrů oleje. Chlazení vodou (náplň 15l). Karburátor dvouplovákový SOLEX 40 JFP II G782 a filtrem MAHLE s olejovou náplní a drátěnou filtrační vložkou. Benzinová pumpa SOLEX P3774.

spojka suchá, jednokotoučová, ložisko je centrálně mazáno
převodovka 4 rychlosti vpřed, 1 vzad, synchronizace 3. a 4. stupeň. Převodové poměry: 1.=4,71 2.=2,60 3.=1,58 4.=1,00 zpět.=6,15. Olejová náplň 2,5l

diferenciál s uzávěrkou, s nuceným pístovým mazáním, Převodový poměr 5,56, Olejová náplň 4,5l
rám páteřový, nástavný, vpředu rozvidlený, s centrální ocelovou rourou doplněný příčníky a podélníky

přední náprava lichoběžníková, s dvojicemi trojúhelníkových ramen, centrální mazání VOGELE, rozchod 1 620mm

zadní náprava dělená, kyvadlová, hnací – kardan, rozchod 1 620mm

odpružení přední má 16 kusů listových per, 4 doplňující vinuté pružiny a tlumiče vlastní výroby na horním rameni.

zadní má 2x 9 listových per a tlumiče BOGE 5-701

brzdy provozní kapalinová, jednookruhová, bubnová na 4 kola, pakny s pryžovými svěrnými samostavy. Hlavní válec a prasátka značky ATE. Parkovací brzda je mechanická, s lany na zadní kola
nádrž hlavní 80l za zadní nápravou. rezervní 30l v motorovém prostoru. Kabriolet měl navíc 2x 20l a to kanystry na zadní části vozu.
kola HERING 6x18, pneumatiky např. BAŤA 190x18
topení pouze sanita a kabriolet, vzduch vháněn ventilátorem přes výměník na výfukovém potrubí do koncovky vytápění, která byla v podlaze před zadním pravým pasažérem. Odmlžování čelních skel není řešeno.
elektrická soustava: 12Volt

dynamo 1. a 2. série SCINTILLA D-EF II R 130/12-CTL-VZ, 3. série BOSCH RJJN 130/12 1300 R6, nebo RJJK 150/12-1400, cabriolet BOSCH RKCK 300/12-1300R(L)S145

startér 1. a 2. série SCINTILLA PE 1,3 HP-F 12V, 3. série BOSCH EJD 1,8/12 R 3

rozdělovač 1. a 2. série SCINTILLA BP6, 3. série BOSCH VEN 6/1, VEGBR321

indukční cívka BOSCH TKN12/2 nebo SCINTILLA BPN-12

stěrače BOSCH WVN 12Z1

zapalovací svíčky BOSCH W175T1

hlavní světlomety 1. a 2. série HASAG, 3. série RIEMANN nebo MOBILA

klaksony 3x HELLA nízký, střední a vysoký tón

přepínače přístrojové desky KOSTAL nebo KIRSTEN

baterie 12V 50Ah, cabriolet 75Ah

vlastnosti:

posádka 5 míst k sezení
rozvor 3.30m
délka 5.00m
šířka 1.85m
výška 1.95m
pohotovostní váha 2340 kg, džíp 2150 kg
užitečná váha 560 kg, džíp 620 kg
celková váha 2900 kg, džíp 2770 kg
max. zatížení přední nápravy 1230kg, džíp 1470 kg
max. zatížení zadní nápravy 1670kg, džíp 1300 kg
spotřeba paliva 18,8 litrů/100km skutečná, 25 litrů/100km udávaná výrobcem
spotřeba oleje 0,4 litrů/100km udávaná výrobcem

Fotografie zachycující vozidla Superb 3000 952 z 2. světové války:

KFZ 15

KFZ 21

Superb na Lomech

Ze vzpomínky pana Miroslava Kučery. člen sboru od roku 1951

Požární sbor Lomy patřící tehdy pod okres Dobruška byl v 50. letech velice aktivní a také úspěšný. Až na krajské úrovni členové předváděli ukázky požárního výcviku. Tomu následovalo i ocenění Okresní inspekce požární ochrany v Dobrušce. Díky tomu byl sboru v dubnu 1958 přidělen vojenský osobní automobil Škoda Superb.

"Z pověření Okresního národního výboru v Dobrušce, odborem inspekce požární ochrany, jsem byl zplnomocněn převzít vozidlo u vojenského útvaru v Jaroměři. Při předávání byl podplukovník zděšen, že máme v úmyslu s vozidlem odjet po vlastní ose. Vozidlo stálo v garáži nehnutě již dlouhou dobu, zarovnáno, ve velmi zbědovaném stavu, s prázdnými pneumatikami, o baterii ani nemluvě. Tam jsme přijeli na motocyklu a nic jiného jsme neměli. Ale nakonec to dopadlo. Ale již při cestě domů nám v obci Rovné praskla brzdová hadice, ruční brzda nefungovala. Na vyproštění z příkopu byl sjednán traktor a pro sjezd do naší osady byl použit koňský vůz, který sloužil jako závěs pro brždění z kopce k zbrojnici. Před odjezdem mi podplukovník mimo jiné sdělil, že toto vozidlo do konce 2. světové války sloužilo u tehdejšího Gestapa v Pardubicích. Po válce k inspekcím generality Československé armády."

fotografie z roku 1965

Automobil v kasárnách prošel kompletním přelakováním z šedivé německé na zelenou khaki naší armády a přečalouněním. Na fotografiích je vidět, že již na vozidle chybí některé původní vybavení (přední a zadní notek, levé koncové světlo, výklopná směrová světla, boční hledáček, držáky kanystrů, houkačky před maskou) a některé komponenty již pochází z poválečné výroby jako např. přední světla, nárazník, na blatníku směrovky a zpětná zrcátka, zadní světla, karburátor, vzduchový filtr a nádrž chybějí, zadní kola jsou menší šestnáctipalcová, převodovka již pochází z nákladní Škody 256, součásti palubní desky jsou již vyměněny, přemístěny nebo chybí a samotná deska má více nevyužitých otvorů než je třeba. Naštěstí alespoň štítky byly dochovány.

fotografie pořízené na konci 90. letech

V roce 2000 vozidlo prošlo opravou, aby bylo schopné projít státní technickou kontrolou. Bylo nutné snížit vůle přední nápravy, přetěsnění přírub chladiče, přečalounění sedadel a stahovací střechy. Zásadní problém tehdy byly pneumatiky. Původní, které byly vyráběny pro Wehrmacht 190x18 již nebyly k dostání a musely být nahrazeny dvacetipalcovými koly, které se hodily například z předku Zetora 50. V roce 2001 byla oprava dokončena a v září se Superb účastnil celorepublikového hasičského sjezdu v Litoměřicích, kam již byl schopen dojet po své vlastní ose.

Superb se dostal do značného podvědomí a účastnil se spousty oslav, výročí a výstav s hasičskou či vojenskou tématikou. Již v roce 2007 při běžné výměně oleje bylo zjištěno, že litá ložiska klikového hřídele ubývají a generálka motoru bude nevyhnutelná.

Na podzim roku 2012 jsme generálku započali a když se do něčeho sáhne, tak to tím běžně nekončí. Po demontáži motoru byly odhaleny další nedostatky na přední nápravě. A tak jdeme za starostou, jaká je situace a jak s financemi. Po chvilce přemýšlení má nápad, že od nového roku bude obec dostávat 120tisíc Kč od státu na školné, které jsme si museli hradit sami, a tak to na to použijeme a obecním rozpočet to nezatíží. Tak jsme se do toho dali z gruntu. Demontovala se karoserie z rámu, rám jsme kompletně odstrojili a dali jsme ho opískovat.

Při generálce zadního diferenciálu bylo zjištěno, že celé ústrojí je mazáno pístovým čerpadlem a píst je uražený od ojnice. Nechce se pomyslet na to, co by se mohlo v budoucnu stát, kdyby se diferenciál z rámu nesundával. Ostatní komponenty jako soukolí a ložiska jsou dobré. Na polonápravách se vyhonovala prasátka, těsnící fíbry na hřídelích se nahradily gufery. Ale ty kužely na koncích hřídelů jsou dosti opotřebované. Ke konci roku 2014 se zadek již montuje k rámu.

Přední náprava je další etapa. Hřídele ramen ohnuté, gumové uložení hřídelů stářím zašlé s obrovskými vůlemi, kulové čepy s miskami jsou jako velká hrkačka, pružiny pérování nepůvodní. Jediné tlumiče pérování netknuté – pouze jsme je vyčistili a nalili do nich olej. Rok a půl práce a v srpnu 2016 montujeme kompletní nápravu na rám.

Převodovka? Pro nás neuvěřitelný příběh. Na původní převodovce se vylámalo jedničkové ozubené kolečko a tak v šedesátých letech do vozu namontovali jinou převodovku z nákladního auta Škody 256. Co na to říct – jednička k ničemu, dvojka s trojkou pomalé a potom obrovský skok na čtyřku a ta je tak na roviny. Jak auto ucítí mírný kopeček, už musíte přeřadit za 3 a jedete tak třicítkou. Půjde s tím něco? Vložit do skříně rozumné převodové poměry? U kolegů hasičů z jižní Moravy, kteří mají jinou karosářskou verzi škodovky na stejném podvozku, jsme oměřili ozubená kola a jedeme s tím do Žďáru za dnes již nebožtíkem panem fachmanem, odborníkem a ten se chvíli díval do převodové skříně a řekl ano, půjde to. Ale tu trojku a čtyřku neudělám na synchron ale hevland. Za několik týdnů bylo vše úplně jinak. Bylo pro nás nepředstavitelným zázrakem, když se podařilo objevit a zakoupit originální obal převodovky. Voláme do Žďáru, nic nedělejte, budeme mít originální obal, tak to uděláte do toho. Škoda jen, že pán musel hřídele a všechna kola vymyslet z hlavy, zkonstruovat a vyrobit a až poté se objevily v archivu škodovky výkresy na tuto převodovku. Na jaře 2017 je převodovka doma. Tohle nikdo nečekal, že auto bude mít převodovku, která tam patří.

Pomalu jistě se pouštíme do karoserie a začínáme od předku a zadní část odkládáme stranou. Vše odmontovat, odčalounit, obrousit na plech, něco opískovat a začíná se zjišťovat, co je k opravě, které díry tam jsou navíc atd. A do toho pod plechem výdřeva. Něco je dobré, něco je vyžilé, někde vruty už ani nedrží, někde zase drží, protože je tenkrát namáčeli do kyseliny, aby chytly rez a tím ve dřevě důkladně držely. Toto je práce na několik roků. Díky výkresům ze škodováckého archivu a detailním snímkům z archivu v Nepomuku známe detaily, co kde má být, co si tam kdo kdy přidělal, co tam chybí a jak to má vypadat. To nám umožňuje vyrábět nebo hledat ty správné komponenty, které na vozidlo patří. A tak díky internetu a známým se to postupně daří. Na auto-moto-veteránských burzách se toho na takto staré auto, až na výjimky, už moc nesežene. A že toho nehledáme málo! Například veškerou elektriku od Bosche. Ono když je vozidlo 20 let v rukou armády, tak zažije své. A tak nám začínají přicházet balíčky z celé Evropy. Světla, přepínače, klaksony, karburátor, cívky, dynamo, relé, těsnící profily, atd. A co třeba kola? Kdysi již nebyly k dostání původní 18-ti palcové pneu, tak se na auto daly dvacítky. Teď už se osmnáctky vyrábí a kde zase sehnat disky? Nějaké jsme sehnaly v Německu, ale skoro nepoužitelné. Pátralo se dál až jednou pošťačka přivezla zásilku z Ruska a mezi dopisy byl pytel od brambor a v něm vykopaný disk. Do půl roku jsme měli celou sadu a i na rezervy. Při renovaci přední palivové nádrže objevujeme výrobní sabotáž. Ve dně nádrže vyvrtaná 3mm dírka, která byla jen tak přestříkaná barvou. No, a ta dírka je přesně nad výfukovým potrubím. Tehdejší benzín nebyl tak agresivní, tak tu barvu nenarušil.

V průběhu roku 2022 je předek v barvě a na rámu a jdeme na motor. Za těch 10 let jsme na motoru kromě hlavy nic moc nedělali, dávali jsme tomu čas, zda by se nenašel jiný motor v lepší kondici. Náš motor má už 2krát přebroušený klikový hřídel a chybí mu suchá skříň. Něco se našlo, ale když vás někdo o sto tisíc přeplatí, tak tomu my nemůžeme konkurovat. Tak jsme v srpnu začali generálku na tom našem bloku. Před Vánocemi jsme vezli blok s klikou na nalití ložisek a na začátku května 2023 jsme motor prvně startovali. Nechali jsme ho ve stojanu spolknout 20 litrů benzínu, vychytali jsme drobnosti, nechali jsme ho protočit i s novou převodovkou a šup s tím na rám. Dále jsme mohli pokračovat s příslušenstvím u motorového prostoru, natažení elektroinstalace, plechařiny atd. Dále vyrábíme olejovou nádrž suchého karteru, díky výkresům vyrábíme i tlumič výfuku a ohýbáme potrubí. Sací filtr? – jako na zavolanou filtrbox vykopali zase někde v Rusku, tak už jel k nám. Přišel děravý jako cedník i s kořeny od stromů, ale bylo z čeho dělat.

Na jaře roku 2024 začínáme se zadní karoserií. A opět nanovo jako s předkem. Odstrojit, obrousit, něco opískovat, opravit, vyrovnat, převařit díry, nechat vyrobit různá těsnění, opravit výdřevu. Odvoz karoserie od truhláře jsme spojili s testovací jízdou, jestli auto brzdí, převodovka řadí, volant uhýbá, spojka zabírá. Kufr jsme posadili na rám k předku a mohli jsme začít pasovat karosařinu s dveřmi a rámem střechy. Přes léto roku 2025 připravujeme karoserii a dveře na finální barvu. Při broušení spolujezdcových dveří zjišťujeme, že byly nabourané.

GENERÁLKA